Původ hovawarta

Hovawart je zřejmě ve svém původu velmi staré plemeno. Již ve 13. století se ve spisech vyskytují zmínky o „hovewartovi“, jehož název je odvozen od jeho vlastností - Hof a warten (dvůr a hlídat). Ale jeho podoba v tomto období známá není.

Na počátku našeho století, přesněji kolem r. 1922, se rozhodli chovatelé v oblasti Hartzu toto plemeno vzkřísit v jeho nové podobě. Představa o novém vzhledu vycházela ze vzhledu německého pastýřského psa. Základním kriteriem při šlechtění staronového plemene byly ale povahové vlastnosti. Hovawart by měl vykonávat svou práci bez jakéhokoliv výcviku, pouze na popud vnitřního instinktu. Ne se hned vrhat na útočníka, ale zhodnotit situaci a zakročit až při opravdovém ohrožení.

Hned od začátku se při chovu postupovalo systematicky. Každé zvíře použité do chovu se zapisovalo. Nová podoba hovawarta je spojována s postavou německého chovatele Friedricha Königa, který se snažil „přikřížováním“ různých ras (např. leonbergra, maďarského kuvasze, švýcarského salašnického psa, novofunlandského psa i německého ovčáka ) dosáhnout „ideálního“ hovawarta. Po 2. světové válce se však objevovali i jiné názory, hlavně co se týče povahy hovawarta.

Hovawart jako plemeno byl uznán r. 1937 na „Zeleném týdnu říšské zemědělské výstavy“ v Berlíně.

V ČR se datuje počátek chovu rokem 1986, kdy přišla na svět první štěňata v chovatelské stanici „Z Páralovy zahrady“.

Pro opravdu podrobnou historii plemene doporučujeme sáhnout buď do archivu časopisu „Svět psů“, č.1/97 nebo po knize H. Blasiusové „Hovawart“.



Charakter a chování hovawarta

Hovawart je všestranné pracovní plemeno. Konečnou šíři tohoto pojmu pozná každý, kdo se s ním seznámí a má možnost být s ním častěji.

Je dobrým společníkem rodiny, ale i vynikajícím hlídačem. Mezi jeho základní charakteristické vlastnosti patří vysoká inteligence, která se projeví i tím, že neběží okamžitě k plotu a neštěká na vše jen proto, že štěká sousedův pes. Rozhlédne se, zhodnotí situaci a teprve když uzná, že by mu někdo narušil teritorium (přiblíží se k brance), začne hrozivě hlubokým hlasem upozorňovat na svou přítomnost. Ale pusťte „vetřelce“ dovnitř a tím ho přijměte, a z hrozivého hlídače je za chvíli přítulné zvířátko.

Vysoká inteligence mu umožňuje uchovávat si naučené velice dlouho i bez pravidelného drezúrování.

Potřebuje úzký kontakt s člověkem, má rád celou lidskou smečku, ale potřebuje od počátku pevnou ruku a důsledná výchova musí být naprostou samozřejmostí.

K dětem je hovawart většinou tolerantní a rád si s nimi hraje. Vždyť to jsou z jeho pohledu jen štěňata. Ale i tato se musí vychovat, jak se mají k psovi správně stavět. Ale co je při výchově v psí smečce standardní metodou, může mít pro lidská štěňata neblahé následky. Proto je potřeba vychovávat nejen hovawarta, ale i děti se musí naučit, jak zacházet se psy.

Mezi chovateli hovawartů se traduje názor, že hovawart neuteče ani když kolem domu není plot. My plot sice máme, ale už se nám stalo, že jsme na noc nezavřeli bránu. Když jsme se smířili s tím, že půjdeme psa hledat do okolních lesů, rozvinulo se pod stromem chlupaté klubko a Avon nás vrtěním ocasu vítal.

Hovawart má vynikající čich, proto najde vyžití i jako stopař nebo pes záchranář.
Kvalitní srst mu umožňuje, aby celoročně pobýval venku. Ale i přes toto „vybavení“ nepohrdne ve větších mrazech či velkých vedrech kvalitní boudou.