| Po
nastěhování do rodinného domu s poměrně velikou zahradou jsme se rozhodli,
že pořídíme psa. Naše základní požadavky byly jasné: celoroční pobyt venku,
aby hlídal a snesl se s malými dětmi. Tak jako asi u většiny nám podobných
lidí, nastalo listování v atlasech a psích časopisech. Nakonec zvítězil
hovawart. Chtěli jsme si ušetřit práci se štěnětem a chtěli pořídit ročního dospělého psa a nejlépe až na jaře. Pak jsme ale navštívili nejbližší chovatelskou stanici, abychom se podívali, jak hovawart vypadá. Vyřítila se na nás „zlá“ fena a smečka malých klubíček. Přesvědčili jsme se o tom, že když už nás majitel pustil dovnitř, fena nám neublíží. Odjížděli jsme s vědomím, že jsme si zamluvili nejkrásnější štěňátko pod sluncem a než napadne sníh, budeme ho mít doma. Sníh napadl trochu dříve, přesto nám malý pejsek venku nezmrzl a byli jsme s ním šťastní. Z různé literatury jsme měli různé informace, jak vychovávat štěně. Účinnost některých se však našemu Avonkovi zdaleka vyhýbala. V psí „pubertě “ to prostě zkoušel, jestli by přeci jen nemohl zaujmout vedoucí postavení. Chtělo to pevnou ruku, trpělivost a důslednost. Bylo nám ho líto, že je tak sám a pořídili jsme mu dvě kamarádky - cotonku Nelinku a plavou fenku hovawarta Ronečku. Konečně se stal vůdcem malé psí smečky. Ve vztahu k nám se ale nic nezměnilo. Při společných procházkách a kontaktu s jinými psy si Avan svoji smečku hlídá, aby se mu k ní nikdo nepřiblížil. A zároveň si i holky srovná, když se do sebe pustí. Je krásné mít psů více, ale člověk musí respektovat zákony takové psí smečky a zároveň vždy zůstat tím hlavním, kdo má poslední slovo. |
 |
 |
 |
 |