AVAN z Vichrova

klikni pro zvětšení

Po nastěhování do rodinného domu s poměrně velikou zahradou jsme se rozhodli, že pořídíme psa. Naše základní požadavky byly jasné: celoroční pobyt venku, aby hlídal a snesl se s malými dětmi. Tak jako asi u většiny nám podobných lidí, nastalo listování v atlasech a psích časopisech. Nakonec zvítězil hovawart.

Chtěli jsme si ušetřit práci se štěnětem a chtěli pořídit ročního dospělého psa a nejlépe až na jaře. Pak jsme ale navštívili nejbližší chovatelskou stanici, abychom se podívali, jak hovawart vypadá. Vyřítila se na nás „zlá“ fena a smečka malých klubíček. Přesvědčili jsme se o tom, že když už nás majitel pustil dovnitř, fena nám neublíží. Odjížděli jsme s vědomím, že jsme si zamluvili nejkrásnější štěňátko pod sluncem a než napadne sníh, budeme ho mít doma. Sníh napadl trochu dříve, přesto nám malý pejsek venku nezmrzl a byli jsme s ním šťastní.

Z různé literatury jsme měli různé informace, jak vychovávat štěně. Účinnost některých se však našemu Avonkovi zdaleka vyhýbala. V psí „pubertě “ to prostě zkoušel, jestli by přeci jen nemohl zaujmout vedoucí postavení. Chtělo to pevnou ruku, trpělivost a důslednost.

Bylo nám ho líto, že je tak sám a pořídili jsme mu dvě kamarádky - cotonku Nelinku a plavou fenku hovawarta Ronečku. Konečně se stal vůdcem malé psí smečky. Ve vztahu k nám se ale nic nezměnilo. Při společných procházkách a kontaktu s jinými psy si Avan svoji smečku hlídá, aby se mu k ní nikdo nepřiblížil. A zároveň si i holky srovná, když se do sebe pustí.

Je krásné mít psů více, ale člověk musí respektovat zákony takové psí smečky a zároveň vždy zůstat tím hlavním, kdo má poslední slovo.

klikni pro zvětšení
klikni pro zvětšení
klikni pro zvětšení
klikni pro zvětšení